JaS knihy - nakladatelstvi

Tvrtković Vesna - Idioti 21. století

idioti 21 stoleti

Miki je jednoznačný antihrdina – egoista, cynik a celkově nesympatický člověk. Tento sobec do morku kostí se rozhodne, že napíše studii o manipulaci lidí. Sleduje čtyři přátele, kterým hodlá vnutit vlastní pohled na svět, chce je přetvořit tak, aby je proměnil z „Idiotů“, tedy lidí s velkým srdcem, v pragmatiky.

Jeho vzorek se časem zúží na dvě osoby, dva lidi, kteří jsou mu nejbližší – dlouholetý kamarád Daniel a nezištná dívka Sára. Miki oběma touží předvést, jak je důležité přestat být Idiotem, jak je potřebné stát se sobcem. Klade jim do cesty překážky, snaží se tahat za nitky, vnucuje postoje, až se nakonec začne sám chovat nepředvídatelně, téměř jako smyslů zbavený. A to vše pro jednu studii…

Vesna Tvrtković (* 1982)
Narodila se v Sarajevu, z kterého v roce 1992 s rodinou uprchla kvůli válce do Prahy, kde žije a pracuje. V roce 2009 absolvovala obor tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Od střední školy pracuje v restauraci svých rodičů a zároveň stačila napsat řadu povídek, krátkých divadelních her, filmových scénářů, článků… V roce 2010 vydala sbírku krátkých příběhů, která shrnuje její tvorbu z let 2003 až 2009, Ani ve snu a další její povídka byla zařazena ve stejném roce do souboru Nauč mne milovat. Psychologická novela Idioti 21. století jsou její druhou samostatnou knihou.

vesna tvrtkovic

Tvrtković Vesna - Idioti 21. století
První vydání, pevná vazba s přebalem, 115 × 1855 mm,  176 stran, cca 199 Kč
ISBN 978-80-904936-5-0    EAN 9788090493650
Vyjde v dubnu 2012

 

Ukázka
Mám vytipované čtyři lidi, dva muže a dvě ženy. Mou obrovskou výhodou je, že si mě všichni čtyři váží a hlavně mi bezmezně důvěřují. Takže nebude třeba mnoho úsilí a loutky mi své provázky s úsměvem vloží přímo do rukou.

Navoněn zamykám byt a jdu na schůzku se svým prvním pokusným Idiotem.
Sandra, parádní kočka. Mnohem komplexnější bytost než Tereza, ale i tak, nebude zas tak těžké ji svést, pěkně se mi podvolí i po tělesných stránkách, a pak už to půjde hladce.
Odpolední kafíčko v Měsíci sice moc nenabízí (rozhodně ne kvalitní soulož), ale pro začátek stačí.
Kráska už sedí v kavárně a čte noviny.
„Ahoj, Sandro.“
„Ahoj, Miki. No, víš, já jsem zvyklá si tu vždy dát sama v klidu kafe a přečíst si noviny... Tak jsem přišla dřív.“
Omlouvá se mi za to, že jsem narušil její rituál.
„Vypadáš čím dál tím líp! Jak to proboha děláš?“ Červené tváře, ďolíčky, sklopená hlava. Nejroztomilejší Idiot.
„Nevím... Asi dělám to, co chci a zároveň co si myslím, že je správné...“

Zapomněl jsem se zmínit, jak jsme se potkali. Sandra dělá v nadaci Všichni můžeme být v ohrožení. Bojuje za záchranu ohrožených druhů zvířat. Dělal jsem s ní rozhovor. Jako novinář jsem využil možnosti. Nejde mi o ohrožená zvířata, ale proč neudělat reklamu neperspektivní nadaci, když je ředitelka neodolatelně krásná a šarmantní.

„Jak se daří tvé nadaci?“
Ještě jste nezkrachovali?
„Jde to čím dál líp. Po tom rozhovoru se o nás začala zajímat řada sponzorů, vyšlo o nás pár článků, navazujeme styky s podobnými zahraničními nadacemi... Všechno najednou vypadá mnohem nadějněji. Chci ti za to poděkovat, velkou roli sehrálo, že vyšel rozhovor v Ději.“
„Není vůbec za co. Takže jste již získali nějakou finanční dotaci na rozjezd?“
„No, ještě ne, všechno je teprve v běhu... Ale už se, jak říkáš, ‚rozjíždíme‘.“
Její naivita mě rozesmála.
„A jak se, proboha, rozjíždíte, když pořád nemáte peníze?“
Dlouze se na mě podívala a chvíli mlčela.
„Najdou se lidi, kteří tomu projektu věří, i když zatím nejsou dostatečně ohodnoceni. Vždyť, co jsi měl ty z toho rozhovoru?“
Dostal jsem zaplaceno a získávám tebe. Dvě mouchy jednou ranou.
„Jsem za psaní rozhovorů placený, Sandro.“
„Ale mohl jsi dostat víc. Moc dobře vím, že by ti řada lidí zaplatila, abys o nich napsal v Ději.“
Ne, Sandro, nevíš. Netušíš kolik.
„Ale stejně nechápu, proč si nevyděláváš jako právník? Tohle pak můžeš mít jako koníček. Můžeš hájit nejen zvířecí práva, ale i lidská. Navíc si slušně vydělat a mít klid.“
„Miki, Miki... Být právníkem a mít klid, to nejde dohromady. Taky jsem byla tak naivní, když jsem nastupovala na práva. Chtěla jsem hájit spravedlnost, ale o tom to bohužel není.“
Ona mně říká, že jsem naivní. To je teda roztomilé... Jak si poradí se zcela praktickou otázkou?
„A, Sandro, z čeho budeš žít?“
„Zatím peníze mám, něco jsem ušetřila, něco taky zdědila. A já toho moc neutratím.“
Báječná žena pro život, moc toho neutratí, přitom vždy vypadá půvabně.
„A až mi peníze dojdou, holt si budu muset najít hodného, milého, bohatého starouška, který mě bude živit.“
Smála se, ale mně představa oplzlého dědka lezoucího mezi její stehna vůbec nepřišla k smíchu.
„To byl vtip, Miki. Jen vtip.“
„Takže mi chceš naznačit, že jsi studovala úplně zbytečně? Že to bylo k ničemu?“
„Ale kdepak, znalost práva potřebuju neustále, ani nevíš, jak se v životě hodí. Navíc, využívám paragrafy pro svou nadaci, a přesně podle svých představ: hájím spravedlnost a mám k tomu titul!“


(c) JaS Nakladatelství

Top Desktop version