JaS knihy - nakladatelstvi

Svobodová Iveta, Stíny minulosti, Případy emeritního poldy

stiny minulostiLuboš Neumann, kterého někteří čtenáři znají z předchozích pátrání (třeba Postavení mimo hru z roku 2009), musel odejít do důchodu, zdraví tomu tak chtělo. Jeho žena Alena, lékařka, se těší, že konečně bude klid. Jenže to by si nesměla vzít Luboše. Bez oka mrknutí si pořídil vysněnou vilu u jezera a spustil práce na otevření penzionu a hospody. Zdá se, že z emeritního poldy bude hostinský. Pak se starosta obce, který přišel na kus řeči, před ním zmíní o záhadné nemoci, které podlehl již třetí syn místního obvoďáka, a bývalý vyšetřovatel zavětří: tady se děje něco nekalého. Když za Lubošem Neumannem dorazí na dovolenou jeho někdejší kolegyně Kamila Reichelová s rodinou, rozpoutají společně kolotoč pátrání, které odhalí nejen okolnosti podivných úmrtí lékařových chlapců, ale i mnohé z dávné minulosti vily…

První vydání, pevná vazba s přebalem, formát 130×200 mm, 184 strany, 219 Kč
ISBN 978-80-87654-00-2  |  EAN 9788087654002

Iveta Svobodová (*22. 3. 1965)
vystudovala magisterský obor Tvůrčí psaní-redakční práce na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Nejraději píše detektivní příběhy postavené na reálném základě. Náměty nachází všude kolem sebe – v tisku, televizi, rozhlase. Dosud vydala čtyři u čtenářů úspěšné detektivní romány: Podivný způsob, 1999; Přestaň se bát, 2003; Kruh se uzavřel, 2005 a Postavení mimo hru, 2009. V letošním roce dokončila scénář k pohádkové komedii s prvky fantasy Bába Kroupová, který vyjde i knižně. Věnuje se úpravě dialogů a režii dabingu dokumentu.
Má tři děti dvounohé – Jakuba (29), Katku (24) a Matyáše (5) a jedno dítě čtyřnohé – fenu Rhodézského Ridgebacka Bellindu(6). Vaří, pere, uklízí (jak jinak při tak početné rodině) a píše – v pořadí, které ovlivňuje momentální nálada.

Ukázka:

„Už jsem ti říkal, jaké neštěstí postihlo našeho doktora?“
„Myslíš Schneidera?“ vykulil oči Luboš.
„No jo, takovej hodnej člověk! Všichni ho tady máme moc rádi, on pro každýho udělá, co mu na očích vidí, a teď zas tohle...“
„Tak už mi prosím tě řekni, co se stalo!“
„To je moc dlouhá a stará historie. Člověku to rve srdce, jen na to pomyslet, natož o tom mluvit.“
„Karle, prosím…,“ znervózněl Luboš.
„Jo jo, já vím. V jeho rodině je nějaká nemoc, kterou dědí akorát kluci. Vlastně se dožijí průměrně tak dvaceti let, pak ochrnou a zemřou.“
„To jsem ještě nikdy neslyšel. Taková hrůza,“ vyvalil Luboš oči.
„A to si přestav, že náš doktor je stejně starej asi tak jako my, možná o pár let starší. On už byl předtím jednou ženatý s jistou Adélou Horáčkovou a měli spolu syna. Myslím, že se jmenoval Adam. Bylo to tenkrát velké neštěstí. Ten kluk onemocněl, bylo mu asi tak patnáct let, ochrnul a nakonec… Doktor u jeho lůžka proseděl celé dny a noci, celý zešedivěl, ale stejně mu nedokázal pomoct. Jeho žena se z toho tenkrát pomátla, pokusila se o sebevraždu, nakonec ji doktor musel dát do blázince a už ani nevím, co se s ní pak stalo. Doktorovi tenkrát bylo něco kolem čtyřicítky, po nějakém čase se z toho dostal a založil novou rodinu. Bohužel se historie opakovala. Narodila se dvojčata, kluci. Jeden zemřel v osmnácti a druhý před třemi dny, bylo mu skoro dvacet let. Jeho ženu to úplně položilo a doktorovi to taky na zdraví nepřidá. Chce skončit s praxí. Mají ještě dceru, ale ta by snad měla být vůči tomu smrtícímu genu imunní. Tedy aspoň doufám. Kristýně je asi osmnáct let.“

(c) JaS Nakladatelství

Top Desktop version